Pondělní den 26. ledna 2026 si studenti tříd I3A a EA3 zpříjemnili cestou do Prahy, připojili se k nim také někteří kluci z ST2, kteří doplnili rezervovaná místa v hledišti. Čekání na pololetní vysvědčení se tak proměnilo v kulturně-historické putování, které nabídlo nejen umělecký zážitek, ale i silné setkání s minulostí.
Stěžejním bodem programu byla návštěva Divadla na Vinohradech, kde studenti zhlédli slavnou hru George Bernarda Shawa Pygmalion. Inscenace, uváděná na této scéně od roku 2016, stále oslovuje diváky svou nadčasovostí. Shawův příběh se volně odkazuje k antickému mýtu o sochaři, jenž toužil probudit své dílo k životu. V moderním pojetí se této role ujímá profesor fonetiky Henry Higgins, který se rozhodne proměnit prostou květinářku Lízu Doolittlovou v dámu schopnou obstát v nejvyšší společnosti. Experiment, započatý ze sázky, však postupně odhaluje své etické i osobní důsledky a klade otázky, na které není snadné odpovědět – nejen pro samotné aktéry příběhu.
Ironická komedie o střetu dvou světů, o moci, pýše i lidské důstojnosti byla uvedena uměleckým šéfem divadla Jurajem Deákem. Na jevišti se představili herci, jejichž jména jsou známá i mladému publiku – Tomáš Töpfer, Jan Šťastný, Markéta Děrgelová, Václav Svoboda či Naďa Konvalinková. Silné herecké výkony i noblesní prostředí největší české činoherní scény zanechaly v divácích hluboký dojem.
Po představení se program přesunul do pulzujícího centra města. Čas na Václavském náměstí využil každý podle svého – k procházce, návštěvě Národního muzea či osobním objevům. Skupina studentů se vydala také do Památníku českého odboje v suterénu Petschkova paláce, známého jako Pečkárna. Toto místo, kde za okupace sídlilo gestapo, dnes připomíná temné kapitoly našich dějin prostřednictvím autentických prostor výslechových místností, cel i mučírny.
S hlavami plnými myšlenek a emocí se účastníci exkurze vrátili k společnému setkání a poté zpět do Jičína. Den, který propojil divadlo, historii i osobní zkušenost, se snad stal silnou vzpomínkou pro všechny zúčastněné.
Helena Jandová
