Každý by chtěl jít po schodech do nebe
Drobné postřehy, které napsal sám život… a škola. 🙂 Výjimečná uvědomění ve výjimečný den.
29. 2. 2020
Když utíkající řeka hladí bosá chodidla, kdy vítr práší sníh do zářícího úplňku a vypadá jak padající zlato, kdy chvíle je tak důvěrná, až dojímá… Co všechno kolem dokáže člověka naplnit pocitem štěstí? Pokud je to učitel, pak je to uznání a pochvala od těch, pro které své poslání vykonáváme především. Od studentů a jejich rodičů.
Pro učitele je největším štěstím, když se nám vrací naši absolventi, kteří i díky novým zkušenostem docenili, že si ze školy odnesli víc, než jen papír plný známek. Když se vrací za svými učiteli jako za rádci třeba i ve vysokoškolské problematice. Když se studenti svěřují svým učitelům jako důvěrníkům a stávají se tak něčím víc, než jen jmennou položkou v třídním seznamu. Když přichází jejich rodiče a ve sdílném rozhovoru ocení naši práci.
K tomuto textu mě vlastně inspirovala maminka hocha, který ještě ani naším studentem není. Pamatovala jsem si jí ještě ze dne otevřených dveří, kde se spolu se synem živě zajímali o obory, které naše škole nabízí. Rozhodovali se tehdy mezi několika školami. Druhé naše setkání proběhlo v den přijímacích zkoušek nanečisto. Z jejích slov jsem pochopila, že její Jindra dal nakonec mezi všemi školami přednost té naší. Pro vybavenost učeben na odborné předměty. Pro vstřícný přístup učitelů, se kterými se na dnu otevřených dveří setkali. Pro rodinnou atmosféru, kterou na ně naše škola zapůsobila.
Jako je výjimečný den, který se vrací jen jednou za čtyři roky, tak je výjimečný pocit radosti, když někdo jiný ocení to, co děláte. Tento text je věnovaný i jako poděkování kolegům, kteří jsou učiteli srdcem i duší. Do noci vymýšlí, jak dělat svou práci ještě lépe, promýšlí nové strategie a metody učení, kteří tráví svůj volný čas s rodiči ještě dlouho do večera po SRPŠ, pokud rodiče potřebují jejich radu. Kteří nemyslí, jak na své studenty, ale jak s nimi.
Snad právě to dělá naši školu tou zmiňovanou rodinnou školou. Samozřejmě pro ty, kteří chtějí. Máme kolem sebe lidi, ať už mezi kolegy nebo studenty, kteří vás přimějí vidět slunce, i když vy máte na očích jen mraky. Takovou možnost dává jen škola – potkávat výjimečné lidi, kteří vás obohatí mnohdy na celý život.
Helena Jandová
