V neděli 2. 6. 2024 se vybraní žáci třetích ročníků vydali na týdenní pobyt na Slovensko do Martina. Spolu s panem učitelem Kubínem a vedoucí vychovatelkou, paní Havrdovou, byli ubytováni v internátě SPŠT Martin. Během týdne jsme se podívali, co se učí žáci na SPŠT Martin. Školní vyučování však nebylo to jediné, co jsme zažili.
V neděli cestou do Martina jsme se zastavili v Kopřivnici v muzeu osobních a nákladních automobilů TATRA. Muzeum a samotné automobily se nám velmi líbily, dozvěděli jsme se mnoho nových poznatků z historie a vývoje automobilů TATRA. Po dlouhé a náročné cestě jsme v podvečer dorazili na internát, kde nás velice mile přivítal zřizovatel internátu a my se šli ubytovat na přidělené pokoje.
Pondělí bylo prvním dnem, kdy jsme se podívali do školy. První pocity ze školy byly zajímavé. Začali jsme návštěvou učebny robotiky, kde se nachází i místní FabLab. Hodina s panem učitelem byla zábavná a dozvěděli jsme se, co se v robotice učí jejich žáci. Zkusili jsme si naprogramovat mobilní zařízení a viděli jsme ukázky prací místních žáků. Další tři hodiny se odehrávaly v duchu počítačových sítí a operačních systémů. V hodinách jsme skládali humanoidy ze stavebnice ENGINO, kteří měli mezi sebou bojovat. Bohužel nám vypršel čas dříve, než se roboti stihli pobít.
Úterý začalo skládáním obvodu do nepájivého pole. Pro žáky oboru elektrotechnika to byla hračka a měli to za chvilku hotové. Další hodiny jsme strávili modelováním a následným soustružením šachové figurky. Jak se nám povedla, můžete vidět na fotce. Přišel čas na kulturu a historii. Po obědě jsme navštívili Národní slovenské muzeum. K vidění byly historické nástroje, oděvy, nádobí a někteří z nás zde zanechali i svůj vzkaz.
Ve středu nás čekal celodenní výlet do Tater. Ráno jsme dostali balíček jídla na celý den a vyrazili na cestu. Celodenní túru s námi absolvoval slovenský pan učitel tělocviku, tedy Jožo, protože třídit lidi podle národnosti je rasistické :). Cesta k vodopádu Skok byla náročná, ale stála za to. Nádherná příroda, krásné počasí, trocha sněhu a zábava po cestě k vodopádu. Co víc bychom mohli chtít. Bylo pár pádů, ale nic hrozného, jen malé odřeniny. No prostě krása!
Čtvrtek byl pro nás posledním školním dnem. Ráno nám pan učitel ukázal, co dalšího dělají jejich žáci v robotice a mechanice. Bylo to zajímavé. Poslední hodinou ve škole byla logistika. Tato hodina byla velice zajímavá. Paní učitelka nám ukázala způsob logistiky pomocí pěkné hry. Ve hře jsme museli dbát na rychlost všech zaměstnanců, počet zaměstnanců a náklady vydané na výrobu. Po prozkoumání všech kritérií jsme měli mít nějaký zisk, což se nám povedlo až na druhý pokus. Dokázali jsme odstranit všechny chyby v naší výrobě a dostali se do zelených čísel. Odpoledne jsme zajeli do místního skanzenu, kde jsme se od milé průvodkyně dozvěděli, jak se žilo v minulém století.
Na rozloučenou bylo uspořádané opékání. U ohniště se sešli naši žáci, učitelé a studenti z martinského internátu. Společně jsme si opekli špekáčky, zazpívali písničky a zatancovali si. Celou dobu hrála příjemná hudba jak z aparatury, tak z hudebních nástrojů studentů. Naši studenti se seznámili se studenty z místních škol a celkově to byl skvěle užitý podvečer.
No a přišel pátek. Zabalili jsem si věci, připravili se na cestu, rozloučili se a vyrazili domů. Po cestě přišla zastávka na Pustevnách, tam se žáci mohli občerstvit a podívat se na vyhlídku.
Celkově bych tento pobyt považoval za pozitivní. Získali jsme širší nadhled, ze kterého si odvážíme poznatek, že ne všude je to jako u nás. Ať už s učebním prostředím či vybavením na naší škole a internátu, kde se máme dobře. Především jsme však poznali spoustu nových věcí, vrstevníků z jiného prostředí a mnoho jsme se naučili.
Lukáš Legerský, I3C
