Nemůžeme být blízko sebe, navzdory tomu spolu zůstáváme
Na počátku současné epidemie jsme možná byli trochu lehkovážní. A v úterý 10. března 2020 nás všechny zaskočilo vládní prohlášení o uzavření škol. Mnohé nám to vzalo, ale i hodně dává.
Vítejte ve škole v době koronavirové!
Ve středu 11. března jsme se sešli k pedagogické poradě překvapení, možná trochu vyděšení. V jinak prázdné škole, jejíž chodby jindy hlučí studentským životem. Bezradní bez svých rozvrhů. S hlavou plnou otázek. Jak to bude s maturanty, které zavření škol zastihlo v kritickém období přípravy k závěrečným zkouškám? Co přijímací zkoušky? Ale byli jsme teprve na začátku doby, která je pro nás dosud velkou neznámou. Jak to všechno dopadne? Jak dlouho to bude trvat?
"Školy se nečekaně uzavřely a přišla situace, kdy je v našem zájmu komunikovat se studenty i na dálku. Protože není jasné, jak dlouho tato výluka škol potrvá, nejde pouze nečinně čekat a mít několikatýdenní prázdniny. Z toho důvodu jsme hned ve středu nabídli svým pedagogům možnosti distanční výuky, se kterou je seznámili kolegové – odborníci. Využíváme moderních technologií, jak se na průmyslovou školu sluší," říká ředitelka školy Alena Žalská.
Bylo třeba vzít rozum do hrsti a začít pracovat s tím, co je k dispozici a co nabízí technika. Někteří kolegové si ponechávají čas na rozkoukání, vyrovnání se se situací. Jiní naplno naskočili na podobu online vzdělávání. Dokonce se zdá, že nám koronavirus reformuje školství. Moderní metody výuky si osvojují i učitelé „skeptici“, kteří do této doby možná tak odeslali mail, měli obavu z vystoupení ze své komfortní zóny, protože je to nepříjemné a znamená to práci navíc, ale nastala situace, kdy nic jiného nezbývá. V ní nám pomohli kolegové z IT úseku. Honza Janeček do pátku 13. března seznámil kolegy s možnostmi komunikace a zasílání domácích zadání přes Komens. Microsoft Teams byly dosud doménou zejména Jiřího Klímy, který se ochotně s ostatními podělil o své zkušenosti s touto aplikací, která nabízí sdílení dokumentů, videokonference, vzdálené testování. Každý si v ní najde, co mu vyhovuje. Nenadálé zavření škol tak přinutilo zaimprovizovat a vyjít vstříc novým metodám výuky a začít tak naplňovat vizi nového školství nazvanou jako Strategie 2030+, která spočívá v digitalizaci výuky a zavádění moderních technologií do vyučování.
Když nyní procházíte budovou jičínské průmyslovky, je to „mrtvá“ škola. Všude ticho a klid. Ale zdání klame. Škola žije velmi bujným životem. Nikoli však v učebnách, ale na síti díky komunikačním technologiím. Čile probíhají videokonference z českého jazyka i s jarním květinovým zátiším, z dějepisu, angličtiny. Pozadu nezůstává ani matematika. Svých technologií využívají především učitelé odborných předmětů počítačové sítě, technické vybavení, informatika, operační systémy. EPO lze z domu vyučovat i s kočičím společníkem na klávesnici. A ani strojaři nezahálí. Tráví čas nad přípravou materiálů a dokumentace pro své svěřence k projektu školní buginy. A třeba v nějakém příštím postřehu doplníme, jak je zajímavé učit online frézování. Dokonce ani tělocvik nezůstává „u ledu“. Zadání zní jasně: „Nesedět doma u počítače a jít do přírody, dělat kliky, běhat, vyjet na kole.“
Nezahálí ani studenti, kteří jsou zainteresovaní v různých projektech a dál pracují na svých úkolech z domu, vyvíjí vlastní technologie, aplikace. Ať už na „chytrých popelnicích“ pro město Jičín či virtuální realitě pro firmu Continental. Ale o tom až jindy. Nezahálí snad nikdo a všichni se snaží plnit zadávané úkoly podle svého svědomí. Na místo pasivního přijímání informací přišla vlastní samostatná práce, na místo bezstarostnosti přišla zodpovědnost. Studenti věnují školní práci čas sami za sebe, maximálně v posile svých domácích mazlíčků. 😊
Co se teď děje kolem nás bereme jako zkušenost, která nás všechny něco nového naučí a posune nás dál. Nese s sebou i přidanou hodnotu, že jak my, učitelé, tak studenti budeme jiní. Nejen v metodách vzdělávání, ale i ve věcech obecně lidských. V zodpovědném přístupu i pomoci druhým.
A nakonec výzva: V textu jsem zachytila činnosti, o kterých vím nebo se ke mně druhotně donesly. Omlouvám se všem, které jsem nevystihla. Zároveň bych chtěla napsat, že postřehy z výuky budou pokračovat. Pokud můžete přispět nějakou reflexí či fotodokumentací, vše je vítáno. Ze strany kolegů. I ze strany studentů. Jak totiž denně rezonuje všude kolem nás – jsme v tom spolu!
 |
 |
