14. 9. v 7.45 vyrazil autobus od elektrobudovy ve směru na Kutnou Horu. Žáci P4B a ET2, spolu s učiteli Taťánou Chlumskou, Alenou Chlumskou a Miloslavem Bretem, se jeli podívat na VOŠ a SPŠ v Kutné Hoře, která je pozvala na prohlídku své školy.
Autobus nás zavezl přímo před školu. Budova školy nás svojí velikostí překvapila. Po vejití a chvíli čekání začala prohlídka vedená sympatickým ředitelem školy. Podívali jsme se na balkón, který byl až na samotném vrcholu. Z něho jsme viděli celé město a také solární panely, kterými škola snižuje náklady za elektřinu. Poté jsme si prohlédli televizní studio, na které škola, jak nám bylo řečeno, čekala patnáct let, jelikož potřebovala finanční podporu. Následovala návštěva učebny, kde se pracovalo s již pořízenými videonahrávkami, elektrolaboratoří, učebny automatizace, jejíž vybavení mělo hodnotu přesahující milion korun, kinosálu, do něhož se na přednášku vešlo více než sto žáků, a učeben, které se nacházely v bývalém vojenském krytu pod budovou. Za zmínku také stojí možnost připojení na WiFi po celé budově školy.
Po zhlédnutí školy mířily naše kroky k muzeu stříbra, jež se nacházelo v historickém centru města. Součástí prohlídky byl i sestup do hlubinných stříbrných dolů, a proto jsme se museli rozdělit do dvou skupin, abychom se do těsných šachet vešli. Před sestupem dostal každý z nás bílý plášť zvaný perkytle, svítilnu a helmu. Pod zemí byla zima, vlhko a měli jsme možnost „uvidět“ i absolutní důlní tmu, při níž jsme neviděli ani prst, kterým jsme se dotýkali vlastního nosu.
Výstupem z muzea byl zakončen i plánovaný program výletu. Někteří z nás ještě navštívili chrám svaté Barbory. Poté už nezbývalo nic jiného než najít autobus, jenž nás měl dopravit zpět domů. Po čtyřiceti pěti minutách bloudění jsme jej konečně našli a naposledy se rozloučili s tímto krásným městem.
 |
 |
 |
 |
